Zelenenoviny.cz

Jahodník obecný, tedy mladé lístky jahodníku, můžeme trhat v podstatě celoročně, během podzimu a zimy stačí, kdž neleží sníh a přes den nemrzne. Pěkná místečka má pod jehličnatými stromy nebo aspoň v jejich blízkosti  

Jako jedlý plevel trháme jen lístky těsně po rozvití, když jsou ještě trochu semknuté k sobě a mají teprve světleji zelenou barvu. Plně rozvité listy nám mohou udělat "problém v puse" a chutnat jako kus papíru. Ale po krátkém povačení nebo orestování se dají také.

Jahodník obecný najdeme téměř všude poblíž lesa. Má v sobě ale i třísloviny, takže bychom to s jahodníkem neměli přehánět, pokud trpíme na zácpu. Jinak nám z něj nic nehrozí a je vhodný i pro dlouhodobé požívání. Podle Herbáře Jiřího Janči a Josefa Zentricha obsahují listy jahodníku flavonoidy, třísloviny, vitamín C, silici, draslík a další látky, nejvíce léčivých látek je údajně obsaženo hned zrána kolem sedmé hodiny. Jahodník je močopudný a působí i při infekčních průjmech, i když jen mírně. Při použití proti průjmu je vhodnější tepelná úprava, například dvě minuty před koncem varu do polévky.

Další články tématu Jedlý plevel

více …

Možná právě přemýšlíte nad tou starou meruňkou nebo ořechem, který už neplodí a jeho padající větve ohrožují okolí. Je lepší ho úplně pokácet nebo jen ořezat? Pokud máte rádi ptáky nebo brouky, udělejte to druhé. Torza stromů jsou totiž báječným životním prostředím pro řadu unikátních živočichů.

Nápadnou součástí krajiny jsou staré stromy. Najdeme je kolem silnic v podobě doprovodných alejí, v zahradách, sadech a parcích. Bohužel v blízkosti lidských sídel vzrostlé stromy postupně ubývají a jsou nahrazovány exotickými jehličnany nebo moderními kultivary listnáčů, anglickým trávníkem či okrasným záhonem bez dřevin. Týká se to zejména přestárlých ovocných stromů, jako jsou ořešáky, hrušně, třešně, nebo jabloně. Vysokokmenné odrůdy člověk nahrazuje raději praktičtějšími tvary nízkého vzrůstu, které na pozemku nezabírají tolik místa, opadá z nich méně listí a ke sběru plodů není potřeba žebřík.

Je to velká škoda, protože letitý stromový velikán má vysokou estetickou hodnotu a může hrát důležitou roli i jako domov specializovaných tvorů. V dutinách starých stromů nacházejí podmínky ke hnízdění ptáci, jako například krutihlav obecný nebo pro Znojmo a okolí typický strakapoud jižní. Pod starými ovocnými dřevinami nás může zjara překvapit náš největší motýl, martináč hrušňový. Na kmeni dubů můžeme být svědky soubojů samečků roháče obecného. Téměř v každé zahradě se vzrostlejšími stromy najdeme tesaříka bukového. Pokud je kmen vykotlán a je uvnitř vhodný trouch, vyvíjí se v něm larvy zlatohlávků, zdobenců nebo vzácných kovaříků.

Čas od času nastane situace, kdy začne, například kvůli zhoršenému zdravotnímu stavu, starý strom ohrožovat své okolí. Většina lidí problém řeší pokácením dřeviny. Pokud to ale dané místo alespoň trochu dovoluje, je vhodné se kácení vyhnout a provést jen asanační opatření k zajištění bezpečného stavu.

Nabízí se několik možností. Někdy stačí provedení zdravotního řezu, který spočívá v odborném ořezu vybraných větví zkušeným arboristou tak, aby byl zajištěn co nejlepší zdravotní stav, vitalita a provozní bezpečnost dřeviny. U silně proschlých nebo zcela odumřelých stromů je někdy nutné provést radikální ořez až na bezpečné torzo. Takto byl v uplynulých týdnech ošetřen například dub rostoucí na okraji zahrádek na Kraví hoře v Podyjí.

Dub poslední roky strádal, až patrně následkem loňského sucha téměř úplně odumřel. Ořezaný strom s ponechaným kmenem a pahýly kosterních větví může na svém místě, hned vedle turistické stezky, zůstat řadu let, aniž by někoho ohrožoval. Větve byly záměrně ořezány tak, že vypadají, jako by se odlomily vichrem. V krajním případě, při nutném kácení stromu, je vhodné ponechat alespoň co nejvyšší pařez dřeviny. Ten pak slouží dlouhou dobu jako líhniště roháčů, zlatohlávků a dalších zajímavých brouků. Pokud se obáváte, že bude pařez nebo ořezané torzo hyzdit své okolí, můžete je dle vlastní fantazie zamaskovat například popínavými rostlinami nebo truhlíky s květinami.

Až budete na zahradě obnovovat stromy, nezapomeňte přitom na tradiční v místě pěstované druhy a nebojte se například starých odrůd ovocných dřevin.

Robert Stejskal je referent pro přírodovědný management lesních a nelesních ekosystémů, entomolog

Zdroj: https://www.nppodyji.cz/pokacet-nebo-jen-orezat-torza-stromu-jsou-unikatni-mista-pro

Další info viz senescentní stromy

více …

Voda ze studny nebo vrtu, která má sloužit jako pitná voda, nesmí obsahovat škodlivé bakterie nebo vyšší obsah železa či dusičnanů. Když obsahuje škodliviny, použijeme kvalitní filtraci. Abychom zachovali biogenní hodnotu vody a její přirozenou mineralizaci.

Zákal, železitá voda

Většinou se používá některá filtrační sestava, která má dvě nebo tři filtrační nádoby za sebou. V první nádobě je 50 mikronová vložka, následují vložky podle toho, jaký máme s vodou problém. Nejčastěji to bývá železitá voda, takže můžeme vybrat sestavu filtrů na železitou vodu. Ta se dává co nejdál od studny, aby fungovala co nejlépe.

Tvrdá voda

Na tvrdou vodu se za filtry zařadí permanentní magnet nebo iontový polarizátor. Oba jsou bezúdržbové, nepotřebují elektřinu. Polarizátor funguje i u vody s vyšší vodivostí, kde selhávají permanentní magnety.

Bakterie

Máme-li ve vodě bakterie, můžeme místo chlorace dát na hlavní přívod vody UV lampu nebo do kuchyně filtr na bakterie do kuchyně. Aby UV lampa nebo filtr na bakterie správně fungovaly, je třeba předřadit jemný předfiltr. Na chatě je často lepší vodu jen převařovat, UV lampa není vhodná (nesmí se vypínat z elektřiny).

Dusičnany

Častým problémem v České republice je také vyšší obsah dusičnanů ve vodě. Ten se dá řešit pomocí filtru na dusičnany. Dává se do kuchyně pod linku nebo pod dřez a musí mít vlastní kohoutek a výtok. Upravená voda bez dusičnanů se totiž používá jen na pití a  vaření.  

Co má obsahovat rozbor vody

Rozbor vody provede hygienická stanice, vodárna nebo jiná akreditovaná laboratoř. Měl by testovat bakterie, dusičnany, CHSKMn, konduktivitu (vodivost), pH, mangan, železo, vápník + hořčík, případně i arsen, dusitany, hořčík, chloridy, sírany, vápník a zákal. Provádějí se i širší rozbory, především na těžké kovy a další prvky. Hormony, antibiotika ani další léčiva a chemikálie se běžně netestují. Odběr vody provádí každý sám do nádob, které poskytne příslušná laboratoř.  více …

Nechcete štěpkovat, nechcete odvážet větve do kontejneru nebo sběrného dvora, nemůžete větve pálit, protože to zakazuje zákon. Větve můžete zapracovat přímo na své zahradě. Podle toho, jestli chcete spíš jednoduchost nebo pěkný zahradní prvek, máte dvě varianty:

🌿 1. Nejjednodušší varianta – „přírodní úkryt“

• Postup:

  1. Vyberte kout zahrady (ideálně u plotu nebo pod stromem).

  2. Silnější větve naskládejte jako základ.

  3. Na ně vršte menší větve, klidně neuspořádaně – hromada může mít 80–120 cm na výšku.

  4. Pokud chcete, povrch můžete trochu přikrýt listím nebo posekanou trávou, aby hromada působila víc „zarostle“.

• Výsledek:

  • Minimální práce.

  • Vypadá to spíš divoce, ale zapadne, pokud je kolem keř nebo stinný kout.

  • Funguje hned jako útočiště pro ježky, ještěrky, ptáky.

---

🌳 2. Estetická varianta – „přírodní val / dřevěný plotek“

• Postup:

  1. Vytvořte podlouhlý tvar (např. 2–3 metry dlouhý, 80 cm široký, do výšky kolem 1 metru).

  2. Do země po stranách zatlučte kolíky (stačí dřevěné kůly nebo staré silnější větve).

  3. Mezi kolíky skládejte větve rovnoběžně – vždy několik silnějších, pak menší.

  4. Vršek můžete zjemnit trochou listí nebo hlíny. Pokud chcete, vysaďte k tomu popínavky (plamének, lichořeřišnice, břečťan).

• Výsledek:

  • Vypadá to jako přírodní oplocení nebo designový prvek.

  • Získáte úhledný val, který může oddělovat záhony nebo zakrývat méně hezké místo na zahradě.

  • Po čase začne obrůstat rostlinami a splyne se zahradou.

---

👉 Obě varianty časem zetlí a přemění se v půdu, takže vlastně zároveň „kompostujete“ bez práce.

více …

Když jsem se poprvé rozhodl vsadit na přírodní čističe v kuchyni, netušil jsem, že se z toho stane zábava a radost. Do té doby jsem používal standardní chemické prostředky z drogerie a vlastně mi to ani nepřipadalo divné. Jejich odér sice nebyl nic extra a taky jsem se občas bál, že zapomenu něco otřít a pak to sníme, ale měl jsem pocit, že je to zkrátka nutné zlo.

Začal jsem tedy přemýšlet, jak zajistit čistotu v kuchyni s pomocí úplně obyčejných věcí, které mám běžně ve spíži.

 

Přírodní čističe v mé v kuchyni teď kralují hlavně proto, že opravdu fungují. Je za tím trocha experimentování, ale vše je vlastně jednoduché a až neuvěřitelně levné a dostupné.

Pro zajištění perfektně čisté kuchyně potřebuji jen ocet, jedlou sodu, sůl, škrob a „puky“ z kávovaru. Jediná specialita je vlastně zahušťovadlo xanthan. Z nástrojů pak sadu mikrovláknových utěrek a klasické kuchyňské houbičky a pro případy nouze jeden plastový kartáč. A to je fakt všechno! Pojďte se s mými superhrdiny seznámit.

Superhrdina všedního dne - octový univerzální čistič

Octový čistič je naprostý základ kuchyňského úklidu. Míchám ho z klasického lihového octa, který je k mání za necelou dvaceti korunu litr. Nemám v kuchyni dlaždičky s bílými spárami, takže nemusím podléhat módě mnohokrát dražšího bílého octa. Ta trocha karamelového barviva, které běžný ocet obsahuje, mi prostě nevadí.

Aby čistič nestékal a lépe držel na povrchu, přidávám do něj trochu solamylu. Většinou vystačím s jednou či dvěma lžičkami, pečlivě ho rozmíchám v octu s vlažnou vodou. Tahle kombinace funguje jako parádní odmašťovač a zároveň si poradí i se zaschlými skvrnami.

Do půllitrového rozprašovače:

350 ml octa

150 ml vody

1-2 lžičky solamylu

Protřepat i důkladně zamíchat! Hotovo!

Octový čistič má v rozprašovači a musím počítat se dvěma věcmi. Zaprvé, tryska se může začít zanášet. Je to logické, protože solamyl neustále sedá ke dnu a může vytvořit špunt. Stačí ale lahev před použitím protřepat. No a když se tryska přeci jen ucpe, tak jí musím propláchnout.

Druhý problém je octový zápach. Sice po použití rychle zmizí, ale někomu může být i ta chvíle nepříjemná. Zápach octa se dá zmírnit několika kapkami esenciálního oleje, nebo lze nechat v octu pár dní louhovat slupky z citrusů či aromatickou bylinku (třeba mátu nebo rozmarýn). Existují i návody na míchání octa a kyseliny citronové, ale tahle kombinace mi přijde málo účinná.

Je něco na co se nehodí? Určitě není dobré jím čistit třeba mramorové desky, jemná ocelová sítka a hliníkové nádobí. Ty může svojí kyselostí poškodit.

Jedlá soda a sůl: silná dvojka pro domácí úklid

Jedlá soda je další superhrdina čistoty. Dokáže neutralizovat pachy, takže i trochu tlumí nelibou vůni octa, když s ní pracujete současně. Navíc je mírně abrazivní a chemicky reaguje s kyselinami, což jí dává schopnost uvolňovat připečeniny nebo zaschlé skvrny. Asi nejčastější trik je posypat znečištěný povrch jedlou sodou, lehce to zakápnout octovým čističem, počkat na šumivou reakci a pak setřít. Zašlá mastnota se tím často krásně rozpustí. Na hodně odolnou a zapomenutou špínu je možné vytvořit čistící pastu – sodu, sůl a trošku vody promíchat v misce do konzistence řidšího jogurtu.

Tuto pastu stačí nanést na odolnou připečeninu, nechat jí působit a pak vydrhnout houbičkou. A nebo jí ještě před drhnutím zastříknout octovým čističem a nechat proběhnout reakci.

Superhrdina, kterého je na kompost škoda - kávová sedlina jako jemné abrazivo

Něco, co mi zpočátku připadalo spíš jako kuriozita, se stalo mým dalším oblíbeným čističem: suchá kávová sedlina. Máme kávovar a ten produkuje tzv. „puky“ – ta slisovaná kolečka. Dříve končily v koši, později v bioodpadu a dnes mají konečně své využití. Nechávám je proschnout zbytkovým teplem po použití trouby. Suchou sedlinu pak schraňuji ve sklenici.

Nejraději jí používám na nerezové hrnce a pánve. Kávová sedlina je rozhodně jemnější než drátěnka, takže se nebojím škrábanců. Výhodou je i to, že sedlina pohlcuje pachy, takže nádobí pak nepřebírá žádné zvláštní aroma. Zašlé napečeniny pak pomůže uvolnit třeba chvíle působení octového čističe.

Ani kávová sedlina se nehodí úplně na všechno. Jestli se něco nevyplácí, je to čistit s ní třeba tukový filtr z digestoře nebo podobné složité povrchy s mnoha záhyby. Sedlina se z nich dostává hodně špatně.

Spiderman úklidu - gelový čistič pro svislé plochy a extra napečeniny

Univerzální octový čistič i přes lehké zahuštění solamylem z povrchů rychle stéká. Takže pro čištění urputné špíny na svislých nebo i šikmých površích je třeba povolat dalšího superhrdinu. Tím je zahušťovadlo xanthan. Ten se dá sehnat třeba v obchodech se zdravou výživou a je to vlastně jediná věc pro čištění kuchyně, kterou nekoupím v každé večerce.

Nahrazením solamylu špetkou xanthanu, vznikne hustá, lehce kluzká hmota – čistící gel. Ten samozřejmě nepatří do rozprašovače - nanáší se na čištěný povrch houbičkou. Jeho hlavní vlastností je, že tolik nestéká a ocet má více času se vypořádat s odolnou napečeninou.

Na čtvrtlitrovou lahvičku:

175 ml octa

75 ml vlažné vody

½ - 1 lžička xanthanu rozmíchaného ve lžíci vlažné vody na kašičku

Vše důkladně rozmíchat ruční metličkou a nechat chvíli odležet

Pokud je nějaká špína opravdu odolná, přidám trochu jedlé sody nebo kávové sedliny jako lehký „peeling“.

Je třeba podotknout, že gel může měnit konzistenci – pokud zřídne, postačí jej promíchat. Jeho trvanlivost je poměrně krátká, mám zkušenost, že vydrží spolehlivě 14 dní. Takže ho skladuji v lednici, což trvanlivost prodlouží a připravuji si ho po menších dávkách, abych ho stihl spotřebovat.

Spojenci v boji o čistotu - mikrovláknové utěrky a kuchyňské houbičky

Nejspolehlivějším parťákem mých čističů v boji proti špíně jsou mikrovláknové utěrky. Ty neškrábou citlivé povrchy a nezanechávají po sobě chloupky ani šmouhy. Dají se dobře prát a mnohokrát znovu použít, takže nevytvářím zbytečný odpad.

Kuchyňské houbičky pak kupuji ty obyčejné, s jednou hrubší stranou a jednou jemnější. Hrubší část se hodí při odstraňování odolných nánosů, jemná strana zase při setření tekutiny či při práci s citlivějšími materiály, jako je nerez nebo sklo varné desky. Zde po mě nějaký odpad zůstane, ale opravdu ho není mnoho – přinejmenším ve srovnání s dříve hojně používanými jednorázovými ubrousky.

Zdroj: Ekolist

více …

Dešťová voda se dá velmi dobře využít na zalévání zahrady, splachování WC, sprchování i praní prádla, případně i na mytí nádobí. Odfiltrovat je třeba hlavně mechanické i biologické nečistoty ze střech a spláchnutý prach, který může obsahovat i pyly a pesticidy z polí. 

 

Čisté okapy a nádrž

Vždy na jaře očistíme střechu, vyčistíme okapy a vyčistíme nádrž na dešťovou vodu (někdo ji i luxuje). Čím dokonalejší bude tento jarní úklid, tím méně problémů nám pak dá vodu filtrovat. Také zkontrolujeme a opravíme mřížky na hrubé nečistoty v okapech.

 

Klapky v okapu odkloní špinavou vodu

Pokud je to možné, používáme klapky na odsměrování vody mimo nádrž, a do nádrže směřujeme až vodu z většího deště. Pokud nebojujeme se suchem, tak slabé přeháňky i začátek většího deště odkloníme mimo nádrž. Tak ochráníme vodu před splachem prachu ze vzduchu a také nečistot ze střechy.    

 

Filtry za nádrž na dešťovku

Na hlavní přívod vody do domu nebo chaty instalujeme filtr nebo sestavu filtrů na dešťovou vodu. První filtr by měl mít vypouštěcí ventil, aby údražba byla co nejjednodušší. Pouhým otočením ventilem se zpětným proplachem pročistí nerezová vložka. 

Na zalévání zahrady stačí filtr s jedním filtračním členem, když chceme zavést vodu do chaty nebo do domu, je lepší duo nebo trio sestava.

 

Filtr na bakterie

Na pití a vaření se u nás dešťovka nedoporučuje, i když v některých zemích, jako třeba v Austrálii, se i takto běžně používá. Pokud byste se rozhodli i takto dešťovou vodu používat, bylo by vhodné použít na hlavní přívod vody sestavu trio a do kuchyně filtr na bakterie. Před ten je třeba předřadit velmi jemný předfilt. Chlorace dešťovky není vhodná. 

Filtr na bakterie je vhodný i tehdy, když používáte dešťovku na mytí nádobí.

 

více …